Přemýšleli jste někdy nad tím, proč je pro nás tak těžké být přirození?
Proč se tolik lidí, včetně mě, občas přistihne, že říká něco, co vlastně necítí. Že se smějeme, když bychom chtěli mlčet. Že se snažíme zapadnout, i když nás to stojí mnoho úsilí.
Možná to znáš taky, ten zvláštní rozpor mezi tím, kým jsi, a tím, koho ze sebe ukazuješ světu.
Od malička se učíme, že abychom byli přijati, musíme „nějací“ být. Hodní, výkonní, zábavní, silní, klidní,.. podle situace. Dítě se rychle naučí, co vyvolává úsměv a co odmítnutí. Tak začneme přizpůsobovat své chování, abychom neztratili lásku, pozornost, bezpečí.
Tím ale vznikne první odstup od sebe samých.
Najednou už nejsme tím, kým jsme byli, ale tím, koho po nás chtějí ostatní. Ztrácíme kontakt se svými skutečnými pocity. A pak už nevíme, jestli děláme věci proto, že je opravdu chceme, nebo proto, že se to „má“.
Být přirozený znamená být zranitelný.
Ukázat se takový, jaký opravdu jsem se vším, co je krásné i nedokonalé. Zdá se to těžké, protože zranitelnost jsme si často spojili s nebezpečím.
Když jsme jako děti ukázali smutek nebo slabost, možná jsme byli zesměšněni. Když jsme projevili radost, někdo ji shodil. Naučili jsme se chránit skrze humor, mlčení, přetvářku, racionalitu.
Jenže ta ochrana, která kdysi dávala smysl, se později stává klecí.
Dnes chápu, že přirozenost není něco, co se musí „naučit“.
Je to návrat k tomu, co v nás vždy bylo, jen jsme to překryli strachem.
Pro mě osobně je to proces, který se děje svým tempem. Jde o to nevzdávat se a být k sobě laskavý.
Když přestaneme bojovat s tím, jací jsme, a dovolíme si BÝT, začne se něco měnit.
Ne proto, že bychom se k tomu nutili, ale proto, že už konečně dýcháme svobodněji.
Být přirozený vyžaduje odvahu.
Odvahu říct „nevím“, „bojím se“, „tohle mě bolí“, „tohle mě těší“,.. Odvahu nebýt dokonalý.
Přesto věřím, že právě tahle opravdovost je to, po čem všichni nejvíc toužíme. Nejen u druhých, ale i sami v sobě.
Opravdovost není o tom být bez chyb. Je o tom být živý.
A když si dovolíme být skuteční, začnou se kolem nás objevovat lidé, kteří to poznají.
Protože opravdovost pozná opravdovost a tam, kde je pravda, tam může růst i skutečná blízkost.
Vaše průvodkyně na cestě k opravdovosti Petra Jurkucz
